Vyhynulá fauna Madagaskaru

Na Madagaskaru kdysi žili prazvláštní tvorové, jejichž existenci nám dnes připomínají bohužel už jen kosterní nálezy, zkameněliny nebo skořápky v písku. Když začalo osídlování Madagaskaru, lidé se s některými z těchto tvorů určitě ještě museli potkat. Jednalo se živočichy, kteří na Madagaskaru žili v období holocénu – tedy v období, které započalo na sklonku poslední doby ledové před zhruba 11 500 lety.

Řeky a jezera obývali krokodýli dorůstající délky přes 5 metrů (Voay robustus) a trpasličí hroši (min. 3 druhy). V lesích slídila po potravě tajemná šelma fosa (Cryptoprocta spelae) dosahující váhy až 16 kg (samec druhu fosy, se kterým se můžeme na ostrově setkat dnes – Cryptoprocta ferox, váží do 12 kg). Vegetaci na otevřených pláních spásala stáda gigantických želv (Aldabrachelys abrupta a Aldabrachelys grandidieri) – druhově spřízněných s těmi, které dnes žijí na souostroví Seychelly. Galeriové lesy byly domovem obrovských lemurů, z nichž některé druhy dosahovaly váhy přes 200 kilo (Archeoindris fontoynotii) – velikostí tedy byli podobní gorilímu samci! Zmizelo minimálně 17 druhů lemurů (a s nimi celých 8 samostatných rodů). S kácením a vypalováním lesů přišli ty největší druhy na řadu jako první.

Sloní pták Aepyornis maximus

K rozptylu semen madagaskarských rostlin v minulosti výrazně přispívali nelétaví sloní ptáci (asi 8 druhů). Největším byl druh Aepyornis maximus. S výškou přes 3 metry to byl největší pták, který kdy na Zemi žil. Obýval jih a jihozápad Madagaskaru (např. oblast Anakao), kde hnízdil v početných koloniích. Napovídají tomu rozsáhlá naleziště skořápek jeho vajec, které tu snášel do písku podél mořského pobřeží. Vejce byla vysoká přes 40 cm a po obvodu měla až 1 metr! Místní lidé dnes tyto skořápky sbírají a vejce z nich velice šikovně rekonstruují. Aepyornis maximus se na Madagaskaru vyskytoval pravděpodobně ještě v době, kdy se na ostrov dostali první Evropané na konci 16. století.

Kdy a proč vyhynuli?

Faktory, které způsobily vyhynutí madagaskarské megafauny, nejsou zatím zcela jasné. Určitě to však byli i lidé, kdo se podílel na vymření těchto neobyčejných tvorů (ničení přirozeného prostředí, lov…). Kromě toho se za posledních několik tisíc let klima na Madagaskaru stalo sušším, což také mohlo mít vliv na místní faunu – velcí živočichové jsou k takovým změnám náchylnější než malí.

Odhaduje se, že největší druh lemura (Archeoindris fontoynotii) vyhynul kolem roku 350 př. n. l. O setkání s podivnými tvory ještě v minulém století však hovoří někteří starší obyvatelé Madagaskaru i dnes (např. z oblasti Belo sur Mer). Radiokarbonové rozbory vědců sice ukazují na stáří nalezených zvířecích ostatků přes tisíc let, nikdy ovšem nebudeme moci zcela vyloučit, že se dnes již vyhynulí tvorové na Madagaskaru skutečně nevyskytovali ještě relativně nedávno.

Největším dnes žijícím lemurem na Madagaskaru je Indri s váhou do 9,5 kg, největší madagaskarská šelma fosa váží max. 12 kg. Větší zvířata se dnes na ostrově již nevyskytují. Zatímco se mezinárodní týmy vědců snaží dávat průběžně objevované střípky minulosti Madagaskaru dohromady, skořápky vajec sloních ptáků z pláží pomalu odnáší do svých hlubin mořský příboj a nám zůstávají jen knižní ilustrace připomínající svět, který je nenávratně pryč…