Trnitá suchá buš

Pro pouštní krajinu na jihu a jihozápadě ostrova, kde spadne méně než 40 cm dešťových srážek ročně, je charakteristická tzv. trnitá suchá buš. Rozprostírá se od Morombe na západě až po Taolagnaro (Fort Dauphin) na jihu. Trnitá suchá buš je naprostým světovým unikátem. Vše, co tu roste, se dokonale přizpůsobilo extrémně suchému podnebí, vysokým teplotám a ostrému slunečnímu záření.

Rostliny zesukulentněly a většina z nich má ostny – některé místní druhy vydrží bez vody i více než rok. Nejsou to však kaktusy. Krajině dominují až několikametrové pryšce (Euphorbia), bizarně tvarované rostliny rodu Pachypodium a rostliny rodu Didierea připomínající chapadla chobotnice.

Euphorbia (pryšec)

Euphorbia zahrnuje jeden z nejpočetnějších rodů kvetoucích rostlin na světě, s více než 2 tisíci druhů. Z toho je téměř 500 druhů sukulentních, vyskytujících se hlavně na Madagaskaru a v Africe. Některé druhy mají tlusté zelené větvičky s trny, jiné tvarem připomínají hladké klobásy a některé by se lehce daly splést s kaktusy jihoamerické prérie. Druh Euphorbia milii (u nás známý též jako „trnová koruna“) kvete krásně červeně a zdobí ulice mnoha malgašských měst. Všechny pryšce mají mléčnou bílou mízu, která je ve většině případů toxická – může způsobit otravu, slepotu, nebo vyvolat pálení či poleptat kůži.

Pachypodium

Unikátní rostliny rodu Pachypodium se na Madagaskaru vyvinuly do 20 známých druhů, kvetoucích bíle, červeně a žlutě (v jižní Africe roste asi 5 druhů). Většina madagaskarských pachypodií má v mládí trny, kterých se během svého růstu postupně zbavuje. Na jihozápadě Madagaskaru je nejrozšířenějším druhem Pachypodium lamerei, které kvete bíle. Nejvyšším druhem je Pachypodium rutenbergianum, s hojně rozvětvenou korunou, dosahující výšky až 15 m. Vyskytuje se od středozápadního pobřeží až na sever ostrova. V krasové oblasti Bemaraha roste žlutě kvetoucí Pachypodium rosulatum, které ve vnitrozemí vytváří variantu Pachypodium rosulatum gracilis připomínající sloní nohu (národní park Isalo).

Čeleď Didiereaceae

Snad nejúchvatnějšími kvetoucími rostlinami z oblasti trnité suché buše jsou bizarní rostliny z čeledi Didiereaceae, která se nevyskytuje nikde jinde na světě. Díky malým opadavý listům a enormně dlouhým ostnům připomínají kaktusy, což ale nejsou. Kaktusy nemají ostny – jejich bodliny jsou totiž ve skutečnosti přeměněné listy. V čeledi Didiereaceae se vyskytují tři rody: Alluaudia (6 druhů), Alluaudiopsis (2 druhy), Didierea (2 druhy) a Decaryia (1 druh). Nejznámnější je tzv. „chobotnicový strom“ z rodu Didierea – rostlina, jejíž větve připomínají chapadla chobotnice. Nejvyšším zástupcem čeledi je Alluaudia ascendens, dosahující výšky 10 až 15 m (bílé až načervenalé květy). Alluaudia comosa vytváří ve výšce 2 až 6 m neobvykle plochou rozvětvenou korunu (bílé květy).

Aloe

Rod Aloe zahrnuje na 450 druhů vyskytujících se v Africe a na Madagaskaru, kde roste více než 100 druhů. Sukulentní listy většiny druhů Aloe rostou přímo od země, na jihozápadě Madagaskaru se však vyskytuje i rychle rostoucí druh Aloe divaricata se stonkem vysokým 2 až 6 m a úzkými modrošedými listy. Unikátní je druh Aloe suzannae, který kvete jednou za deset let, navíc pouze v noci.

Kalanchoe

Rod Kalanchoe zahrnuje přibližně 130 druhů sukulentních trvalek vyskytujících se od Afriky, přes Madagaskar a Arábii až do Asie. Na Madagaskaru roste 63 druhů kalanchoe, které jsou ve svém vzhledu a vzrůstu velmi rozmanité (od nízkých sukulentních rostlin, po stromy připomínající vysoké rostliny). Největší druhy se vyskytují na suchém jihozápadě ostrova: Kalanchoe arborescens, Kalanchoe grandidieri a Kalanchoe beharensis (známá také jako „Napoleonův čepec“). Ve vyšších nadmořských výškách dosahují druhy kalanchoe menšího vzrůstu. Jedním z nejhezčích druhů je Kalanchoe tomentosa, kterou lze spatřit např. v národním parku Andringitra.

Uncarina

Pro Madagaskar endemický rod Uncarina zahrnuje 12 druhů rostlin. Uncarina jsou opadavé keře nebo stromy s masivní podzemní hlízou. Dosahují výšky až 8 m. Kvetou bíle, žlutě, růžově nebo fialově a jejich plody tobolkovitého tvaru mají ostře zahnuté, hákovité ostny, které se snadno přichytí na srst živočichů či oblečení. Předpokládá se, že k jejich rozptylu napomáhal kdysi také vyhynulý pták Aepyornis maximus.

Ukázkovým příkladem trnité suché buše je okolí města Toliára – Arboretum d´Antsokay, Rezervace Reniala a Ifaty, dále národní park Lac Tsimanampetsotsa nebo rezervace Berenty.

Opuncie

V suchých oblastech jihozápadního Madagaskaru se daří kaktusovité opuncii. Opuncie je na ostrově nepůvodní druh a nebezpečně ubírá místo endemickým představitelům trnité suché buše.