Jak se krade zebu ve 21. století?

Kromě Barů jsou pověstnými zloději zebu také jižněji žijící Antandroyové. Můžeme si o tom myslet, co chceme, ale stejně jako ve všech sférách malgašského života, také pro krádeže zebu je třeba mít požehnání. Zloději zebu na Madagaskaru si ho kupují od šamanů i vládních úředníků…

Zloději zebu nejprve navštíví šamana a žádají ho, aby je učinil nedotknutelnými. Za to si samozřejmě šaman účtuje tučný poplatek. Většinou se od něj zloději zároveň dozví, že mohou krást dobytek a zabíjet lidi, ale nesmí se dotknout bělochů. Pokud by toto pravidlo porušili, jejich neohroženost by okamžitě skončila – snadno by pak mohli padnout do rukou pomstychtivých vesničanů či dokonce policie (pokud by ovšem zrovna nebyla zkorumpovaná a v dopadení zlodějů by neviděla příležitost k vlastnímu obohacení se).

Cestovní pas pro zebu

Každé zebu má svůj vlastní doklad, něco jako pas. V tomto dokumentu je uvedeno stáří zvířete, jeho zbarvení a další specifické poznávací znaky. Pas pro zebu vydávají místní komunální úřady a bez něj není možné zebu prodat. Zloději jsou však mazaní. Spolupracují s místními autoritami a vysoce postavenými vládními úředníky. Zebu si nejprve obhlédnou, zaznamenají si jeho rysy, zajdou za svými úřednickými přáteli a za úplatu si nechají pro vytipované zebu vystavit pasy falešné. Úředníci dobře vědí, co dělají. Pak zloději přepadnou vesnici a zebu ukradnou (někdy i za úplatu ve spolupráci se sousedem okradeného). Stáda uloupených zvířat ženou celé dny i týdny stovky kilometrů do vnitrozemí, aby je tam prodali na trzích dobytka. Ty se konají každý týden v městečkách Tsiroanomandidy a Ambalavao v centrálním Madagaskaru.

Chudí vesničani a zkorumpovaní úředníci

Okradení vesničané, kteří měli veškeré své úspory uloženy ve svých zebu, toho mají už dost. Nikdo od vlády jim však nepomůže. Madagaskarská vláda je do krádeží zebu totiž zapojena také. Zlodějům zebu poskytuje dokonce i zbraně. Když vesničané požádají o pomoc při dopadení zlodějů vojáky a náhodou se podaří zloděje dopadnout a zebu získat dřív, než ho prodají na trhu dobytka, vojáci si naúčtují tak vysoký poplatek, že se to vesničanům snad ani nevyplatí. Navíc aby je zloději zmátli, často k ukradenému dobytku nastrčí děti, aby to vypadalo, že dobytek hlídají a nejde tedy o kradená zvířata. Proto berou vesničané často spravedlnost do vlastních rukou a po stopách zlodějů se riskantně vypraví sami. Při jedné takové razii vesničanů v roce 2012 zabili zloději zebu na jihu Madagaskaru přes 600 lidí. Nikdo nebyl potrestán. Mezi malgašskými vesničany kolují zvěsti, že zloděje zebu není možné zastřelit, že jsou nezranitelní, chráněni černou magií…

Zloděje zebu cvičí malgašská vláda

Zloději zebu jsou perfektně sehraní. Umí zacházet se všemi možnými zbraněmi. Jak se to naučí? Když je synovi Bara nebo Antandroy 18 let, rodiče ho zapíší na vojenskou akademii. Tam dostane skvělý výcvik a naučí se dobře střílet – vše hradí malgašská vláda. Poté však už ve studiích nepokračuje. Rodiče syna z akademie stáhnou domů, aby se mohl věnovat krádežím zebu. Je to na Madagaskaru jedno z nejvýnosnějších povolání! Zloději zebu pracují také jako zprostředkovatelé pro bohaté, kteří pak zebu prodávají na Komorské souostroví nebo dokonce do Afriky. Při tomto způsobu fungování společnosti jsou chudí obyvatelé stále chudší a ti bohatí stále bohatší.